Poslech
Názory a argumenty
28. srpna  2012 v 17:00  

Jan Fingerland: Salafisté kontra súfijci – libyjský případ

Libye. Tripolis - Foto: Martin Dorazín

Libye. TripolisFoto: Martin Dorazín

Audio

Poslechněte si celý příspěvek

Přehrát

Libye není Afghánistán! – toto volání se prý ozývalo na demonstraci, kterou v pondělí svolali ti, kdo nesouhlasí s některými jevy současné libyjské společnosti. Konkrétně reagovali na páteční zbourání súfijské hrobky v Zlitanu a sobotní zničení podobného objektu v Tripolisu. Pachateli tohoto útoku na svatyně umírněného súfijského islámu měli být salafisté, islamističtí radikálové.

Podle některých tvrzení byla podobně poškozena také hrobka v Misurátě, šlo by tedy už o třetí zničenou súfijskou stavbu v Libyi v posledních dnech. Těmito akcemi vrcholí nejen tento druh aktivity libyjských salafistů, ale také „kulturní válka“, jejíž nové dějství započalo loňským svržením Muammara Kaddáfího. 

To, co je o posledním vývoji známo, je, že nejméně na dvou místech skupiny ozbrojených radikálů zničily starobylé súfijské památky. Šlo převážně o staré hrobky súfijských učitelů a světců, které byly zbourány pomocí buldozeru i výbušnin. V jednom případě byla také vypálena knihovna uchovávající stará islámská díla. Sami salafisté se odolávají na svou snahu o obnovu pravého islámu. Salaf je označení pro posvátné předky, první generaci muslimů, kterou ti, kdo se označují jako „salafi“, hodlají následovat jako svůj vzor. Důsledkem toho je nejen vyznávání náboženské strohosti, kterou proroku Mohamedovi a jeho druhům salafisté přičítají, ale také vášeň pro přísný monotheismus a odpor proti dodatečným nánosům – včetně toho, co jiní muslimové považují za neoddělitelnou součást vlastní náboženské i kulturní tradice. 

Libyjští salafisté, podobně jako nedávno jejich kolegové v Mali, si za svůj prvořadý terč vzali súfijský islám, tedy mírumilovný a umírněný islámský mysticismus. Ten ovšem podle salafistů porušuje základní požadavky muslimské víry tak, jak ji v souladu se svými představami o prvotním islámu salafisté chápou. Mystici totiž uctívají hrobky svých učitelů, čímž se podle salafistů dopouštějí modlářství, protože modlit se lze jen k Bohu. Neméně se salafisté stavějí proti nyní již starobylé súfijské tradici, kterou sami považují za cizí a nepřátelskou příměs k předpokládanému čistému islámu. 

Výsledkem je tedy zničení dvou, nebo možná i tří súfijských objektů a obavy na straně samotných súfiú, zda příště nebudou terčem oni sami. I z hlediska zahraničí vyvstávají dvě základní otázky: jak silný je islamismus tohoto typu v Libyi a jakou roli v tomto procesu bude hrát obtížně se rodící libyjský stát. Jak totiž uvádějí svědkové, policisté v Tripolisu během ničení hrobky nejen že tomuto jednání nebránili, ale naopak drželi přihlížející obyvatele v odstupu. Podle jednoho výkladu se jim nepodařilo násilníky vytlačit, tak alespoň udržovali pořádek. Podle jiných hlasů ale salafisty ničící památky dokonce podporovali. 

V jakém rozpoložení tedy Libye – pravděpodobně – je? Kaddáfího ideologie byla směsí brutální diktatury, pseudosocialistických experimentů a islámského slovníku. Zároveň Kaddáfí tvrdě potlačoval islamismus, který v jiných severoafrických státech zejména v poslední generaci značně zesílil. Kaddáfího režim se zároveň podepsal na umírněném islámu, který ztratil svou oporu. Rozpad Kaddáfího státu logicky vedl k otevření možností nejen pro liberálně orientované síly, ale i pro islamisty. Ti byli během Kaddáfího éry tvrdě pronásledováni, a proto si mohli nárokovat auru morálních autorit nové Libye. 

Ovšem na rozdíl od Tuniska, kde islamistická strana An Nahdá slušně uspěla, a Egypta, kde Muslimské bratrstvo se salafisty ze strany Núr získalo jasnou většinu, nedopadly libyjské volby tak jednoznačně. Vítězem nedávného červencového hlasování se stala Aliance národních sil bývalého provizorního premiéra Mahmúda Džibríla. Islamisté co do počtu hlasů zůstali daleko za aliancí. Zároveň není možné tvrdit, že sekularisté ve volbách porazili islamisty. Zaprvé proto, že nový libyjský parlament vznikl na základě složitého volebního systému, a řada poslanců nevzešla ze žádné konkrétní strany. O řadě lidí proto zatím není možné přesně říci, jakého jsou názoru. A za druhé proto, že ani vítěznou Alianci národních sil nelze automaticky považovat za laickou stranu. Nejen proto, že ani o jejích poslancích toho není dost známo, ale také proto, že ani Aliance důsledné oddělení státu a náboženství nepodporuje. 

Ve většině muslimských společností včetně Libye lidé nevidí náboženství jako něco, co by mohlo nebo i mělo být striktně odděleno od politiky. A tak se i Aliance národních sil například hlásí k tomu, že šaría je zdrojem zákonodárství, jak to pro domácí klid dělala i řada sekulárních diktátorů. Záležet bude nakonec na konkrétní aplikaci tohoto názoru v konkrétních otázkách. 

Do Libye nyní proudí peníze a islamistická propaganda, zejména ze Saúdské Arábie, která dlouhodobě vyváží wahhábismus, svou verzi salafismu, ale také z Kataru a dalších míst. Právě Katařané například podporují Abdel Hakíma Belhadže, bývalého povstalce a nyní islamistického politika, který má vliv na řadu ozbrojených skupin. Vliv má i Muslimské bratrstvo, jehož ideologie je o něco umírněnější. Libye je také společnost dosti kulturně dost konzervativní, v níž tradice a náboženství hrají velkou roli. Salafismus je ve skutečnosti spíše novodobá radikální ideologie halící se do islámského hávu, ale v nezkušené a zmatené společnosti může uspět. A to tím spíše, že sekularisté a liberálové obvykle nejsou tak zdatní v práci na základní úrovni, mezi obyčejnými lidmi, a že Kaddáfí za sebou v rozporu s rozšířeným přesvědčením zanechal rozsáhlé slumy a kapsy nevzdělanosti a chudoby. 

Tím však není řečeno, že z Libye se nevyhnutelně stane islamistický emirát. V novém parlamentu například zasedá více než třicítka žen. Libyjský islám je sice konzervativní, ale ne radikální a řada vzdělaných Libyjců i nadále vzhlíží k západnímu modelu. Ti ostatní momentálně považují za hlavní problém zajištění bezpečnosti a obnovu prosperity, nikoli islamistickou agendu. Islamisté jsou však dobře organizovaní a mají jasněji definované cíle. 

Zkouškou současného libyjského státu bude to, jak bude reagovat na výzvu, již představuje právě ničení súfijských památek. V neděli nabídl svou rezignaci ministr vnitra a vicepremiér zboření hrobek odsoudil. Také obyvatelé Tripolisu se sešli na demonstraci, kde ničení hrobek přirovnávali k odstřelení známých bámjánských Buddhů afghánským Talibanem v roce 2001. To vše však naráží na ještě jednu potíž. Libye se ještě pořád nachází v porevoluční či poválečné fázi, v níž ozbrojené skupiny odmítají složit zbraně nebo se nechat začlenit do jednotné armády. 

Místo toho drží stát jako rukojmí nebo bojují mezi sebou. Bez urovnání těchto základních náležitostí každého státu nebude mít nová Libye schopnost vypořádat se s nákazou, které nedávno podlehl například sever Mali, tedy území hned za libyjskými hranicemi. Tamní problém začal bouráním súfijských hrobek v Timbuktu – tedy tím, co se o víkendu odehrálo v Tripolisu přímo před zraky libyjských policistů. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Jan Fingerland
 

Názory a argumenty:

Papež Benedikt XVI. naposledy požehnal poutníkům - Foto:  ČTK

Markéta Šindelářová: Papež odchází

 
Miroslav Grebeníček (ČSSD) - Foto: Štěpán Kotrba

Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

 
Ruský prezident Vladimir Putin - Foto:  ČTK/AP, Alexei Nikolsky

Libor Dvořák: Ruský prezident Putin zakázal poslancům bankovní konta v cizině

 
Další články... nahoru
ROZHLAS.CZ

ZPRÁVY > Domácí | Zahraničí | Ekonomika | Sport | Zelená vlna | Počasí

STANICE > Radiožurnál | Dvojka | Vltava | Plus | Radio Wave | D-Dur | Jazz | Rádio Junior

TÉMATA > Komentáře | Věda | Kultura | Příroda | Historie | Životní styl | Média | Z rozhlasu

Plná verze | RSS | Kontakty | Podcasty | Mobilní aplikace
© 1997-2019 Český rozhlas