Poslech
Názory a argumenty
15. září  2012 v 15:30  

Jaroslav Bican: Přímá volba prezidenta a prostor pro populisty

Filozofická fakulta UK - Foto: Jan Sokol, Licence GNU

Filozofická fakulta UKFoto: Jan Sokol, Licence GNU

Audio

Poslechněte si celý příspěvek

Přehrát

Na půdě Filozofické fakulty UK se konala letní škola interdisciplinárních přístupů pořádaná Spolkem studentů historie FF UK. Velmi zajímavý příspěvek s názvem Populistická anomálie? Aneb kdo se bojí populismů měl Radek Buben z Ústavu politologie FF UK. Ten rozlišil tři pojetí populismu. Populismus jako populistickou ideu, jako styl a jako politickou strategii.

Populistickou ideu najdeme v každé demokratické ústavě. Je založena na existenci dobrého lidu s kladnými vlastnostmi, ze kterého by měla vycházet veškerá moc. Populistickým stylem se myslí např. to, když politik navštěvuje své voliče po hospodách a snaží se jim svým chováním co nejvíce přiblížit. V tomto smyslu je populistou každý politik. Populistická strategie je postavená na tom, že politik preferuje vertikální odpovědnost před horizontální. Jinak řečeno, že nepřipouští jinou odpovědnost než tu k lidu a vyzdvihuje vazbu mezi sebou a voličem, kdy pouze on má přímou legitimitu pocházející od občanů. 

Radek Buben zdůraznil, že evropské parlamentní systémy pro populistickou strategii nejsou vhodné. Brání jim například poměrný volební systém nebo organizování občanů v různých spolcích a sdruženích. Přesto podle Radka Bubna můžeme v poslední době sledovat různé pokusy o populistickou strategii. Jedním z těch, kdo se o ni snaží, je například Andrej Babiš se svým hnutím ANO 2011. Radek Buben také potvrdil, že i nově zavedená přímá volba prezidenta je něčím, co zvyšuje možnosti pro populistickou strategii. Zvolená hlava státu ale na rozdíl od té v prezidentském režimu bude omezená naším ústavním systémem. Na závěr své přednášky Radek Buben řekl, že například v roce 1995 by Andrej Babiš se svým hnutím neměl šanci, protože tehdy tu byly jiné naděje. Podle Radka Bubna se prostor pro populisty v určité době otevírá. Většinou se jedná o dobu krize identit a nejistot. 

Co z toho plyne pro Českou republiku? Je to opravdu tak, že se zde objevuje šance pro populisty? A jak moc se jich bát? Současná doba je podle mne populistům dost nakloněná. Ekonomická krize pokračuje. Česká ekonomika zažívá recesi. Vláda zvyšuje daně a občané šetří, pokud mají z čeho. Vyhlídky nejsou příznivé. Naopak se dá čekat, že bude čím dál hůře. Mnohé jistoty jsou zpochybňovány. Problém ale není jen v ekonomice. Podobnou krizi zažívají i demokratické instituce. Především jejich úhelný kámen – politické strany. Po období, kdy velmi dlouho fungovala loajalita určitých skupin voličů ke konkrétním politickým uskupením, se zdá, že se tato oddanost začíná rozpadat, a voliči začínají být ochotni experimentovat a vidět naději i tam, kde by ji před pár lety hledali jen stěží. 

To ještě neznamená, že u nás nutně musí nastat boom všemožných populistů, tak jako se to stalo v Latinské Americe. Přeci jen, jak upozornil Radek Buben, parlamentní systémy v uplatnění populistických strategií silně brání. Otázka je, jak účinným obranným valem před tímto náporem bude český parlamentarismus. Bude velmi důležité sledovat, jakou roli v tomto smyslu sehraje přímá volba prezidenta. Může se stát, že postupně dojde k propojení obou faktorů – nástupu uskupení pokoušejících se o populistickou strategii a přímé volby prezidenta. Úvahy jsou to zatím předčasné. 

Vše bude záležet na tom, kdo se nakonec stane prvním přímo zvoleným prezidentem, nakolik bude pokračovat ve snaze posilovat pozici hlavy státu a jak si poradí s případnými ústavními konflikty, ke kterým jeho úsilí povede. 

Určitě bych ale nepodceňoval veškeré volání, které v průběhu prezidentské kampaně zazní po tom, že přímo volený prezident by měl mít silnější pravomoci než doposud. Stejně tak si zvláštní pozornost zaslouží to, jak moc se v rámci prezidentské kampaně bude hovořit o tématech, která prezident z pozice své funkce nemůže ovlivnit. To vše následně může hrát velkou roli v tom, jak moc už zmíněný obranný val parlamentního systému bude odolný. Ostatně představa, že se v budoucnu nejsilnější stranická osobnost raději nechá zvolit prezidentem, bude vládnout z Hradu a předsedou vlády bude loajální straník, nemusí být tak nereálná. Samozřejmě cesta k tomu by byla dlouhá a obtížná, ale jisté náznaky, že to tím směrem může jít, se dají pozorovat už dnes. A pak by ani populistická strategie nebyla tak nemožná, jak v případě parlamentních systémů tvrdí Radek Buben. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Jaroslav Bican
 

Názory a argumenty:

Papež Benedikt XVI. naposledy požehnal poutníkům - Foto:  ČTK

Markéta Šindelářová: Papež odchází

 
Miroslav Grebeníček (ČSSD) - Foto: Štěpán Kotrba

Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

 
Ruský prezident Vladimir Putin - Foto:  ČTK/AP, Alexei Nikolsky

Libor Dvořák: Ruský prezident Putin zakázal poslancům bankovní konta v cizině

 
Další články... nahoru
ROZHLAS.CZ

ZPRÁVY > Domácí | Zahraničí | Ekonomika | Sport | Zelená vlna | Počasí

STANICE > Radiožurnál | Dvojka | Vltava | Plus | Radio Wave | D-Dur | Jazz | Rádio Junior

TÉMATA > Komentáře | Věda | Kultura | Příroda | Historie | Životní styl | Média | Z rozhlasu

Plná verze | RSS | Kontakty | Podcasty | Mobilní aplikace
© 1997-2019 Český rozhlas