Poslech
Dobrá vůle
17. února  2018 v 18:30  

Dědečkův odkaz. Dokument o ženě, která přes dvacet let stojí v čele rodinné slévárny

Hana Portová s fotografií od zaměstnanců, která vznikla podle sto let staré fotky. Překvapení k 75. narozeninám - Foto: Věra Staňková

Hana Portová s fotografií od zaměstnanců, která vznikla podle sto let staré fotky. Překvapení k 75. narozeninámFoto: Věra Staňková

Audio

Poslechněte si celý příspěvek

Hana Portová je majitelkou slévárny Alfe Brno. Je jedinou ženou v ČR, která slévárnu řídí, ale taky vlastní (od roku 1992). Její cesta do světa ryze mužského podnikání, k němuž před více než sto lety položil základy dědeček Antonín Harašta, byla neobvyklá. Je nevšedním důkazem, jak silnou motivací mohou být rodinné kořeny, úcta k řemeslu, k práci předků a taky smysl pro spravedlnost, pěstovaný a předávaný z generace na generaci. 

„Tady kdysi stála sladovna. Ta se za války zbořila a postavil se místo ní parčík. Za ním bývalo sokolské hřiště, pro které dědeček odlíval lavičky. Část jich tu slouží ještě dnes. A my jsme asi před deseti lety dolívali pro obec další lavičky, sloupky a odpadkové koše. Těší mne, že jednu lavičku dělala vnučka a druhou dědeček,“ říká Hana Portová, jaké to je sedět na lavičce, kterou před sto lety vyrobil dědeček. 

Na majetku se musí hospodařit 

Z tónu jejího hlasu se dá vyčíst velká hrdost na práci svých předků. Dědeček Antonín Harašta založil v roce 1912 v Chrlicích slévárnu pod názvem Moravia – slévárna železa a kujné litiny. Tehdy to byla jedna z prvních sléváren na Brněnsku. Než byla znárodněna, pracovali v ní také další členové rodiny – tatínek a strýcové. A Hana Portová v jejich práci pokračuje. Ve svých šestasedmdesáti letech řídí slévárnu s třiceti zaměstnanci, kteří ručně vyrábějí krásné věci z litiny a různých kovů. 

Práce s natavenou hmotou, která dosahuje teploty kolem 1500 stupňů, vyžaduje zručnost a zkušenost. - Foto: Věra Staňková

Práce s natavenou hmotou, která dosahuje teploty kolem 1500 stupňů, vyžaduje zručnost a zkušenost.Foto: Věra Staňková

„Dědeček chodil každou neděli na taroky. Když jsem za ním přišla, třeba do hospody, dělal před ostatními granda. Otevřel peněženku, dal mi peníze a já jsem s nimi zašla naproti do Raiffeisenky, kam jsem si je ukládala. Byla jsem malá a tam byl takový vyšší pult, takže za tím pultem byla vždycky vidět jenom ruka s penězi,“ vzpomíná. V rodině získala Hana Portová i jedno prosté životní moudro, kterým se řídí dodnes: Na majetku se musí hospodařit. A o to se také čtvrtstoletí snaží. 

Cesta k navrácení rodinného majetku na začátku devadesátých let však připomínala dlouhý běh přes překážky: nelehká jednání s úřady, rekonstrukce provozu i potřebné investice, aby celý provoz odpovídal současným požadavkům z hlediska hygieny i životního prostředí. Významné výročí oslavila firma stoletou tavbou a výměnou staré kuplovny za moderní elektrickou pec. I přesto se ze slévárny nevytratila tradiční řemeslná práce. 

Stoletá tradice 

„Je to jedna z těch rodinných firem, kde je vidět lidská houževnatost a snaha držet řemeslo v pevných rukách, a navíc v rukách ženy,“ říká Josef Hlavinka, ředitel Svazu sléváren České republiky. A také potvrzuje, že slévárenství je chlapský obor a žen na vedoucích pozicích se v Česku vyskytuje opravdu poskromnu. 

Nádvoří firmy zdobí ukázky výrobků, především zahradní a dekorativní litiny. - Foto: Věra Staňková

Nádvoří firmy zdobí ukázky výrobků, především zahradní a dekorativní litiny.Foto: Věra Staňková

Hana Portová je na své zaměstnance náležitě pyšná. „Naši chlapci dovedou udělat zrovna tak pěkné věci jako naši předci,“ chválí je. 

Ve slévárně se po léta snaží o zachování řemesla a netají se tím, že ji trápí nedostatek učňů. „Nerada bych, aby to naše řemeslo zahynulo, protože se teď nic neučí, zrušili i slévárenskou průmyslovku, takže teď spolupracuji s jejím bývalým ředitelem panem Kalábem a snažíme se najít cestu, aby se mohlo řemeslo opět učit a znovu se obnovilo. Češi byli vždycky proslulí tím, že byli dobří řemeslníci, takže bych byla ráda a dělám vše pro to, abychom i ve světě byli pyšní na české jméno a české řemeslo.“ 

„Jako dítě si pamatuji, že k nám létaly, a představte si, my je tady máme doteď. Vždycky je netrpělivě očekávám, necháváme jim v jaderně otevřené okénko a máme radost, že se k nám vracejí. Tvrdím, že když přiletí vlaštovky, přijde štěstí, přijde práce.“ 

„Kdo si neváží minulosti, nemůže vytvářet budoucnost.“
Hana Portová

Dědečkův odkaz
Autorka: Věra Staňková
Dramaturgie: Lenka Svobodová
Režie: Radim Nejedlý
Natočeno v roce 2017

Pomáhá ústavu slepců 

Na skříňce v kanceláři má Hana Portová tři kované růže, dárek ke stým narozeninám firmy od chrlického obecního úřadu. K této části Brna má velmi osobní vztah, nejen proto, že tu stojí slévárna, ale i proto, že se zde narodila a se sestrou prožila hezké dětství. Pomáhá různými způsoby jak městské části, tak místnímu ústavu slepců. Důležitý je pro ni vztah, nyní již prověřený léty – k místu, k lidem, k tradici. 

Autor:  Věra Staňková
 

Dobrá vůle:

Lidé ve vesnicích jsou často chudí - Foto: Magdaléna Trusinová

Pomoc přes kontinenty

 
Kennkarta pro třetí říši - Foto: Wikimedia Commons, Public domain

A říkám hrdě jejich jména... Dokument o osudech dětí, jejichž rodiče popravili za heydrichiády

 
Lucie Černá z mezinárodní organizace Ashoka a David Bordman ze Solutions Journalism Network - Foto:  Ashoka, Jan Hromádko

Jak novináři hledají cestu z mediální krize aneb Solutions Journalism

 
Další články... nahoru
ROZHLAS.CZ

ZPRÁVY > Domácí | Zahraničí | Ekonomika | Sport | Zelená vlna | Počasí

STANICE > Radiožurnál | Dvojka | Vltava | Plus | Radio Wave | D-Dur | Jazz | Rádio Junior

TÉMATA > Komentáře | Leonardo - věda a technika | Kultura | Příroda | Historie | Cestování | Životní styl | Média | Z rozhlasu

Plná verze | RSS | Kontakty | Podcasty | Mobilní aplikace
© 1997-2018 Český rozhlas