Poslech
Dokumenty Dvojky
 

Sucho v mongolské stepi

Sucho v mongolské stepi - Foto: Klára Kočková

Sucho v mongolské stepiFoto: Klára Kočková

Audio

Poslechněte si celý příspěvek

Čandrábal nakládá na vlečku malého traktoru modré umělohmotné sudy a menší hliníkové barely. Společně se svými syny jede pro vodu. V horkém srpnovém odpoledni trvá cesta od jurty k pramenům zhruba 20 minut. Ve zvlněné stepi je už zdálky signalizuje zelenější a bujnější vegetace v mělké terénní prohlubni. Prameny jsou zarostlé travou a Čandrábal chvíli hledá místo, kde je hladina nejčistší. Potom vodu nabírá rendlíkem do kbelíku a postupně plní sudy a barely.

Právě voda je důvodem, proč musel pastevec Čandrábal se svou manželkou, šesti syny a tisícihlavým stádem ovcí, koz, krav a koní před několika dny opustit své tradiční letní tábořiště. Měl na něm postavené ohrady pro dobytek i malý dřevený domek sloužící jako kuchyň, ale jezera a prameny v okolí tábořiště vyschly a v důsledku nedostatku vody se zhoršila i kvalita přilehlých pastvin. 

Úbytek zásob vody je podle Batjargala Zamby, klimatologa a poradce ministerstva životního prostředí, jedním z největších negativních projevů globálního oteplování v Mongolsku. „Za posledních 70 let stoupla průměrná teplota vzduchu o více než dva stupně, “ říká Zamba. „Vypařuje se více vody a zároveň nezaznamenáváme vzestup objemu srážek, ale spíše naopak jeho pokles.“ 

Život ve „vodnaté krajině“ 

Čandrábal žije v provincii Dornod na severovýchodě Mongolska, u hranic s Ruskem a Čínou. V rámci země patří Dornod k přívětivějším oblastem, místní lidé o zdejším kraji mluví jako o changaj – vodnaté krajině, ale i tady je úbytek vody evidentní. „V posledních asi 20 letech je veliký horko a málo prší. Když neprší, tak neroste tráva a je gan – sucho. V letech 1995–1996 to bylo ještě dobrý, ještě pršelo, ale od té doby je horko a sucho,“ vzpomíná Čandrabál. 

Tři cesty za vodou: Mongolsko - Foto: Klára Kočková

Tři cesty za vodou: MongolskoFoto: Klára Kočková

„V posledních asi 20 letech je veliký horko a málo prší. Když neprší, tak neroste tráva a je gan – sucho. V letech 1995–1996 to bylo ještě dobrý, ještě pršelo, ale od té doby je horko a sucho.“
pastevec Čandrábal

To, že voda v Dornodu mizí, potvrzuje také klimatolog Zamba. Upřesňuje ale, že globální klimatická změna není jediným viníkem. Za další příčiny označuje zvyšování počtu hospodářských zvířat, zemědělskou produkci a důlní činnost. V Dornodu se nachází řada dolů na zlato a další kovy. Doly vodu potřebují ke svému fungování, a navíc také snižují schopnost krajiny vláhu zadržovat. 

Obyčejný stepní den 

Step omamně voní pelyňkem a vzduch se chvěje horkem. Na horizontu je vidět pár osamocených borovic, v jejichž stínu hledají úkryt před sluncem pasoucí se krávy. Pastevečtí psi chlemtají vodu z nádržky na mytí rukou a kolem jurty se na koni prohání pětiletý Otgó, druhý nejmladší z Čandrábalových synů. 

Tři cesty za vodou: Mongolsko - Foto: Klára Kočková

Tři cesty za vodou: MongolskoFoto: Klára Kočková

V jurtě zatím Čandrábal vaří typický mongolský mléčný čaj. Chvíle s čajem jsou pro něj chvílemi odpočinku. Se ženou dnes vstávali v šest hodin ráno. Podojili krávy, ošetřili ovce napadené larvami a vyhnali zvířata na pastvu. Potom z nadojeného mléka odstředili smetanu, přivezli zásoby vody a teď se připravují na senoseč, která jim zajistí zásoby sena na zimu. S prací, podobně jako každý den, skončí až po soumraku. 

Sucho se zvětšuje 

Čandrábala doplňuje jeho 69letá matka Badamchand: „Když jel dřív jezdec stepí na koni, tráva mu sahala až po třmeny. Teď, když stojíte, sahá vám maximálně po kolena. Podle toho vidíte, že sucho se zvětšuje.“ - Foto: Klára Kočková

Čandrábala doplňuje jeho 69letá matka Badamchand: „Když jel dřív jezdec stepí na koni, tráva mu sahala až po třmeny. Teď, když stojíte, sahá vám maximálně po kolena. Podle toho vidíte, že sucho se zvětšuje.“Foto: Klára Kočková

„Galt-núr, Šaryn-chonchor, Chojor-núr, Ganc-núr,“ Čandrábal srká z misky čaj a vyjmenovává jezera, která v posledních letech v okolí vyschla. „Za kopečkem u našeho letního stanoviště bylo ještě jedno jezero, tomu se říkalo Chustyn-núr. Chust je mongolsky bříza. Na břehu toho jezera rostly břízy, ale už tam taky nejsou, uschly.“ 

Čandrábala doplňuje jeho 69letá matka Badamchand: „Když jel dřív jezdec stepí na koni, tráva mu sahala až po třmeny. Teď, když stojíte, sahá vám maximálně po kolena. Podle toho vidíte, že sucho se zvětšuje.“ 

Sucho ale není jediným problémem, kterému musí mongolští pastevci čelit. Kritickým pro ně, podle klimatologa Batjargala Zamby, může být i další související trend: přesun srážek mezi letním a zimním obdobím roku. „V létě méně prší a v zimě naopak napadne víc sněhu. Méně deště v letních měsících znamená úbytek trávy pro dobytek. Víc napadaného sněhu zase způsobí, že se zvířata k trávě pod sněhem hůř dostávají.“ 

Tři cesty za vodou: Mongolsko - Foto: Klára Kočková

Tři cesty za vodou: MongolskoFoto: Klára Kočková

Výše popsané klimatické podmínky mohou vést k situaci, kterou Mongolové označují nepřeložitelným slovem dzud. Jak vysvětluje Zamba, „dzud není jen jevem přírodním, ale i sociálním“. Neoznačuje pouze vyprahlé léto, po kterém přichází studená zima, ale zahrnuje v sobě i zkušenost, že v suchém létě se zvířata dostatečně nevykrmí, nenahromadí dostatek tuku a následně pak nepřežijí tuhou zimu. 

Čím víc se kočuje, tím se má dobytek líp 

Batjargal Zamba dzud zařazuje do kontextu dalších extrémních projevů počasí (povodní, bouří, velkých such), jejichž frekvence a závažnost se v souvislosti s globálním oteplováním celosvětově zvyšuje. K dzudu dříve v Mongolsku docházelo obvykle jednou za 10 let. V posledních 25 letech ale bylo dzudů popsáno devět. Dva velké dzudy v roce 1999 a 2009 zabily skoro 18 milionů hospodářských zvířat. Řada pasteveckých rodin tak přišla o živobytí. 

Tři cesty za vodou: Mongolsko - Foto: Klára Kočková

Tři cesty za vodou: MongolskoFoto: Klára Kočková

Poslední dzud Mongolsko zasáhl v zimě a na jaře tohoto roku. Čandrábal ho naštěstí přečkal beze ztrát. Připravil si dost sena a jeho dobytek pak byl v chladných měsících silný a dobře živený. Aby přežil zimu, musel ale kočovat častěji než obvykle. Svou jurtu a stáda stěhoval až 9x za rok. „Musíme kočovat podle vody, aby měl dobytek vodu. Když více kočujeme, dobytek se nevyčerpá, protože má dobrou pastvu. Čím víc se kočuje, tím se má dobytek líp.“ 

Dnes je častý kočování pro lidi obtížný 

Tři cesty za vodou: Mongolsko - Foto: Klára Kočková

Tři cesty za vodou: MongolskoFoto: Klára Kočková

Ne všem Čandrábalovým sousedům se ale daří svá stáda dobře vykrmit. „Těch rodin, který kočujou jako já, je málo, opravdu málo. Některý lidi mají jenom dvě tábořiště. Na zimu a na léto. Podle mě je to velice špatný, protože to strašně vyčerpává pastviny. Už tam toho pak moc neroste.“ Vlivem sucha a přepásání kvalitních pastvin ubývá, pořád se ale v Dornodu dají najít. 

„Dobrý místa k pastvě by byly, ale je obtížný se k nim dostat,“ popisuje Čandrábalova maminka Badamchand. „Lidi nahromadili takovejch krámů. Dnes má každej televizi, rádio, solární panel, anténu ... Než to všechno přestěhujou, trvá to. To my jsme neměli. Měli jsme akorát svíčky, postavili jsme jurtu, pro zahřátí rozdělali oheň. Bylo to jednoduchý… Ráno jsme se mohli sbalit a zase kočovat dál. Dnes je častý kočování pro lidi obtížný.“ 

Pomalu se stmívá a ochlazuje. Čandrábalovi starší synové – jeden na motorce, druhý na koni – přihání zpět z pastvy stáda ovcí a koz. Přes rok studují v Ulanbátaru, ale každé léto zatím tráví s rodiči a pomáhají jim. Čandrábal topí argalem (sušeným kravským trusem) v železných kamínkách a peče chleba. 

Tři cesty za vodou: Mongolsko - Foto: Klára Kočková

Tři cesty za vodou: MongolskoFoto: Klára Kočková

V jurtě je teplo a argal příjemně voní. „Myslím, že musíme chránit vodní zdroje a prameny, dobře se o ně starat. A taky, kdyby lidi více kočovali, tak si příroda vlastní silou poradí, zregeneruje se,“ odpovídá Čandrábal na mou otázku, co dělat, aby se do stepi zase vrátila voda. 

„Velké rozvinuté země by měly uznat svou negativní roli v klimatické změně a měly by s ní bojovat,“ reaguje ve své kanceláří v Ulanbátaru na stejnou otázku Batjargal Zamba. „Rozvojové země ke světovým emisím uhlíku tolik nepřispívají. Místní lidé v nich mají většinou skromný životní styl a skromnou spotřebu. Často se ale stávají obětmi globální klimatické změny.“ 

Dobytek je naše jediný živobytí 

Čandrábal si zapaluje cigaretu a pozoruje večerní horizont. V dálce oblohu křižují blesky a zdá se, že letní bouřka v noci přinese déšť. „Stejně jako moji rodiče i já jsem od malička pásl dobytek, staral jsem se o krávy, takže mám dobytek moc rád. Kdybych ho neměl, jsem úplně chudej, nemám žádnej život. Kdybych přišel do města, že chci dělat nějakou jinou práci, tak žádnou nenajdu. Dobytek, to je naše jediný živobytí.“ 

Tři cesty za vodou

Cesty se uskutečnily v rámci projektu Media4Develoment, který byl podpořen z fondů Evropské unie a z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. 

dokument grant loga na konec článku - Foto:  Český rozhlas

dokument grant loga na konec článkuFoto:  Český rozhlas

Autor:  Jiří Slavičínský
 

Dokumenty Dvojky:

Barma nebo Myanmar? Nejdřív to byla Barma a my si na to zvykli. Ale pak to tam změnili a nějakou dobu mohl člověk vyslovením jména „Barma“ vyjádřit nesouhlas s vládnoucí armádní diktaturou. Dnes se zdá, že se mezi lidmi ustálil spíš název Myanmar - Foto: Brit Jensen

V horách teče jedna řeka. Myanmar: přehrady, zaplavování a proč se o tom nesmí mluvit

 
Marta Kubišová v Divadle Unglet - Foto: Khalil Baalbaki

Život není pes, aneb ona ještě žije. Marta Kubišová

 
Ansámbl Dejvického divadla v roce 2015 - Foto: Alena  Hrbková, Wikimedia Commons,  CC BY-SA 3.0

Duch DéDé. Dokument o zázračném úspěchu Dejvického divadla

 
Další články... nahoru
ROZHLAS.CZ

ZPRÁVY > Domácí | Zahraničí | Ekonomika | Sport | Zelená vlna | Počasí

STANICE > Radiožurnál | Dvojka | Vltava | Plus | Radio Wave | D-Dur | Jazz | Rádio Junior

TÉMATA > Komentáře | Leonardo - věda a technika | Kultura | Příroda | Historie | Cestování | Životní styl | Média | Z rozhlasu

Plná verze | RSS | Kontakty | Podcasty | Mobilní aplikace
© 1997-2018 Český rozhlas