Poslech
Host do domu
7. února  2018 v 11:05  

Jablko nepadá daleko od stromu. Ani v rodině Svěcených. „S tátou se vždycky dohrabeme k výsledku,“ tvrdí dcera Julie

Trémistkou je Julie Svěcená pořád, i když jí prý každé koncertní vystoupení „otesá“. „Atmosféru spoluvytváříte a je na vás, co publiku poskytnete. Je to adrenalin, protože nikdy nevíte, jak to dopadne“ - Foto: Adam Kebrt

Trémistkou je Julie Svěcená pořád, i když jí prý každé koncertní vystoupení „otesá“. „Atmosféru spoluvytváříte a je na vás, co publiku poskytnete. Je to adrenalin, protože nikdy nevíte, jak to dopadne“Foto: Adam Kebrt

Audio

Poslechněte si celý příspěvek

Přehrát

Julie Svěcená začala hrát na housle ve 4 letech a v 5 už stála na pódiu. Do hraní ji prý slavný otec nenutil. Dnes studuje v Londýně, spolupracuje s místním symfonickým orchestrem a hudba ji baví čím dál víc.

„Pokud u toho budu moct zůstat, budu nejšťastnější. Neuvědomuju si, že by mi v dětství něco uteklo a za nic bych neměnila,“ svěřuje se dcera houslisty Jaroslava Svěceného. Housle byly prvním nástrojem, který prý doma dostala do ruky a cvičení stupnic prý brala jako fakt. 

První housličky 

„Nikdy jsem si neříkala, že bych nástroj změnila,“ vzpomíná na své začátky. „Mám starší sestru a naši chtěli zkusit, jestli by se v hraní na housle našla. Ale po roce toho nechala a pak se zhlédla v úplně jiném oboru.“ 

Julie Svěcená dodává, že s otcem jsou jako muzikanti odlišní. „Každý máme své představy o intepretaci. Dochází mezi námi k výměně názorů, ale tátovy zkušenosti jsou neskutečné a pomáhají mi uvědomit si spoustu věcí. Vždycky se dohrabeme k výsledku.“ 

Vedle jak ta jedle 

„Celý život se učíte,“ říká ke svému současnému studiu na britské Royal Academy of Music. „Byla to neuvěřitelná souhra, protože svého nynějšího profesora jsem poznala na kurzech u nás.“ Jak říká, při studiu přichází každý den na něco nového. Kromě toho si chtěla vyzkoušet, jaké to je spoléhat se sama na sebe. 

„Ze začátku jsem byla vedle jak ta jedle. Angličtinu jsem se učila už na základce, ale v Británii jsem zjistila, že v hlavě skládám věty pomalu. Ten jejich přízvuk je kapitola sama pro sebe. Ale Britové jsou chápaví,“ usmívá se a dodává, že to byla velká zkouška. 

Je to i o štěstí 

Škola jí dává hodně umělecky. „Získala jsem úžasné zkušenosti. Zvou si úžasné dirigenty a osobnosti hudební scény a vy si s nimi můžete normálně popovídat. Z každé hodiny si odnáším moc.“ Rivalita se tam nepěstuje. Naopak. Škola podporuje vzájemnou kolegialitu a počítá se i s budoucími společnými projekty. 

Británie je jí zjevně nakloněná, protože Julie Svěcená vyhrála i konkurs na spolupráci s Londýnským symfonickým orchestrem. „Je to ocenění práce, kterou děláte. Je to o tom být připravený a vědět, že jste pro věc udělali maximum. A já měla to štěstí.“ 

Autor:  Stanislava Lekešová, Elena Horálková
 

Host do domu:

Zatímco všichni chtěli zapomenout, Pavel Štingl si chtěl pamatovat - Foto: Adam Kebrt

Jaké to je, když na vás začnou koukat příběhy? Natáčíte dál, třeba deset let. Jako Pavel Štingl

 
Většina laiků se domnívá, že psychický problém musí mít příčinu. „Většina psychických chorob vzniká náhodou. Ten systém je tak složitý, že tam nutně občas dochází k chybám,“ říká Jiří Horáček - Foto:  pixabay.com

Jak mozek zprostředkovává svět kolem nás? Vidíme realitu? Rozhovor s neurovědcem Jiřím Horáčkem

 
„Pořád si nás někdo fotil. A posádky kolemjedoucích aut si s námi povídaly,“ vzpomíná Lucie Radová - Foto:  luckycesta.cz

Jaké to je cestovat v růžovém tuk-tuku Jižní Amerikou? Lucie Radová zorganizovala ženskou expedici

 
Další články... nahoru
ROZHLAS.CZ

ZPRÁVY > Domácí | Zahraničí | Ekonomika | Sport | Zelená vlna | Počasí

STANICE > Radiožurnál | Dvojka | Vltava | Plus | Radio Wave | D-Dur | Jazz | Rádio Junior

TÉMATA > Komentáře | Leonardo - věda a technika | Kultura | Příroda | Historie | Cestování | Životní styl | Média | Z rozhlasu

Plná verze | RSS | Kontakty | Podcasty | Mobilní aplikace
© 1997-2018 Český rozhlas