Poslech
Host do domu
11. prosince  2017 v 11:03  

Je mi líto, že odkaz Havla není tam, kde by měl být. Nebyli jsme na něj připraveni, říká fotograf Tomki Němec

Portugalsko, 14. prosinec 1990 - Cabo da Roca - Václav Havel na pobřeží Atlantického oceánu poblíž nejzápadnějšího výběžku evropského kontinentu - Foto: Tomki Němec,  www.knihahavel.cz

Portugalsko, 14. prosinec 1990 - Cabo da Roca - Václav Havel na pobřeží Atlantického oceánu poblíž nejzápadnějšího výběžku evropského kontinentuFoto: Tomki Němec, www.knihahavel.cz

Audio

Poslechněte si celý příspěvek

Přehrát

Musí fotit každý den, aby nevyšel ze cviku. Dařilo se mu to i s prezidentem Václavem Havlem, kterého v prvních letech po jeho zvolení provázel na každém kroku. Vznikla z toho kniha Václav Havel – Tomki Němec, fotografie.

Jsou v ní jednak známé fotky, jako ta, při které Václava Havla zasáhne u moře v Portugalsku přílivová vlna, tak i ty méně známé. Autor Tomki Němec vybíral z 67 000 fotek a bylo to dost složité. „Ta kniha není nafukovací, ale je výjimečná tím, že odráží dobu, kdy se Československo stalo svobodným.“ 

Havla provázel v den jeho zvolení prezidentem. Pak se z toho stal týden, pak měsíc a pak roky. Byl třeba i při jeho známém projevu v Kongresu. „Je to to nejsilnější, co jsem v životě zažil. A jsem nesmírně smutný z toho, kam se to v dnešní době posunulo. Je mi líto, že odkaz Havla není tam, kde by měl být a říkám si, že jsme na něj jako společnost nebyli připraveni.“ 

Václav i Keith 

Tomki Němec nevěří, že by dnes fotografie mohla pohnout světem. Tak jako se říká, že fotky z Vietnamu zkrátili válku o několik let. „Dnes to funguje tak, že co bylo včera, je mrtvé. Jsme zahlceni miliardami zpráv a obrázků“ - Foto: Adam Kebrt

Tomki Němec nevěří, že by dnes fotografie mohla pohnout světem. Tak jako se říká, že fotky z Vietnamu zkrátili válku o několik let. „Dnes to funguje tak, že co bylo včera, je mrtvé. Jsme zahlceni miliardami zpráv a obrázků“Foto: Adam Kebrt

Havla doprovázel od roku 1989 do 1991. „Byl jsem s ním víc než s vlastní rodinou. On byl velmi otevřený. Nechal mě fotografovat kdy jsem chtěl a co jsem chtěl a za ty intenzivní tři roky mi jen dvakrát jemně naznačil, že je unavený a že nechce fotit. Žádná cenzura tam neprobíhala a pro fotografa to bylo něco neuvěřitelného. Kdyby mě někdo takhle fotil, tak bych to vydržel půl dne a pak bych ho poslal do háje.“ 

Neměl tendenci se zaměřovat na jiné slavné, se kterými se Václav Havel setkal. „Ale když u nás byli Rolling Stones, tak jsem oslovil Keitha Richardse, který byl vždycky fajn a komunikativní. Tak jsem si udělal sólo portrét a jsem za něj moc rád.“ Jak ho vnímala ochranka na zahraničních cestách? „Byli na to zvyklí, i když někde je protokol přísnější, jako třeba v monarchiích. Nejliberálnější to bylo v USA.“ 

Fotit, fotit, fotit… 

„Čím víc fotíte, tím vám to připadá přirozenější. Když delší dobu nefotím, objevuje se mi tam blok. Mám trochu trému, protože když fotíte lidi, vstupujete do jejich soukromí.“ Dokumentární fotografii má rád. „Je to životní láska a jsem šťastný, že mi pánbůh nadělil to, co mám. Že si můžu tzv. dělat, co chci a můžu se živit tím, co mě baví.“ Být na volné noze není žádný med. „Spoustě lidem to nedochází a myslí si, že to znamená vstávat ve dvanáct a mít ve studiu holky.“ 

Fotky na výstavu vybírá Tomki Němec vždycky s někým, komu důvěřuje a kdo má podobné vnímání světa. „A on mi to dává sežrat, protože když si myslím, že tohle je skvělý, tak on mi řekne, že ne,“ lomí rukama. O své práci pochybuje dodnes. „Důležité je mít sebekritiku. Pěkných věcí je jako šafránu. Vím, že kdybych udělal za život jednu knihu, kde každá fotka bude pecka, tak budu maximálně spokojený.“ 

Stanislava Lekešová a Tomki Němec - Foto: Adam Kebrt

Stanislava Lekešová a Tomki NěmecFoto: Adam Kebrt

Autor:  Stanislava Lekešová, Elena Horálková
 

Host do domu:

Jiří Berousek mladší od pěti let žongluje, je špičkovým specialistou na drezuru zvířat. Od papoušků přes koně až po medvědy. Před sedmi lety od otce převzal vedení jednoho z nejslavnějších českých cirkusů - Foto: Adam Kebrt

Nový cirkus? Já to uznávám. Ale bez zvířat, klauna a pilin v manéži to není cirkus, říká Jiří Berousek

 
Jan Thompsonová: „Česky rozumím, mluvit dokážu, ale když se potřebuji přesně vyjádřit, tak musím přejít do angličtiny“ - Foto: Adam Kebrt

Embéčko bylo skvělou příležitostí k rozhovorům s lidmi, říká Jan Thompsonová, které se bude po Česku stýskat

 
Dušan Vančura je profesí elektrotechnikem. „Vždycky jsem ale věděl, že hudba bude v mém života hrát roli“ - Foto: Adam Kebrt

Závislost Dušana Vančury? „Pro mě je jeviště droga. Jinak bych v tomhle věku neposkakoval na scéně“

 
Další články... nahoru
ROZHLAS.CZ

ZPRÁVY > Domácí | Zahraničí | Ekonomika | Sport | Zelená vlna | Počasí

STANICE > Radiožurnál | Dvojka | Vltava | Plus | Radio Wave | D-Dur | Jazz | Rádio Junior

TÉMATA > Komentáře | Leonardo - věda a technika | Kultura | Příroda | Historie | Cestování | Životní styl | Média | Z rozhlasu

Plná verze | RSS | Kontakty | Podcasty | Mobilní aplikace
© 1997-2018 Český rozhlas