Poslech
Host do domu
17. července  2017 v 11:05  

Landovský se zkrátka nikdy moc nehodil, říká jeho žena, dramatička a socioložka Helena Albertová

Pavel Landovský byl prý jako razící štít. „Pětkrát ho vyhodili, ale pak prorazil,“ říká jeho žena Helena Albertová - Foto: David Sedlecký, Creative Commons Attribution 3.0 Unported

Pavel Landovský byl prý jako razící štít. „Pětkrát ho vyhodili, ale pak prorazil,“ říká jeho žena Helena AlbertováFoto: David Sedlecký, Creative Commons Attribution 3.0 Unported

Audio

Poslechněte si celý příspěvek

Přehrát

Byl to muž výrazný svým chováním i zjevem. Byl spontánní, nevázaný a bouřlivý. Jak se dostal Pavel Landovský k herectví a jaký byl před svou smrtí?

„Koncem života byl opuštěný. Strašně zlenivěl a byl protivný. Přestože jsme se v roce 1973 rozvedli, protože se to s ním už nedalo vydržet, nikdy jsme se nerozešli. Byla jsem jeho jediná manželka, milenka a přítelkyně od divadla,“ je přesvědčená Helena Albertová. 

„On byl vždycky trochu obtížnej a neukázněnej. Pokud šlo o hraní, tak byl poctivý. Ale režisérům do toho kecal. On se zkrátka nikdy moc nehodil. Byl vždycky tím divokým koněm ve stáji.“ Nejdřív dělal statistu v divadle v Teplicích a tam poznal další lidi. Hrál v Šumperku, Klatovech, Pardubicích. 

Splněný sen 

Do vysněného „Zábradlí“ se nedostal. Ale protože se skamarádil s Václavem Havlem, zakotvil v roce 1966 v Činoherním klubu. Hrál tam v legendárních inscenacích Revizor, Strýček Váňa nebo Višňový sad. Pak ho vyhodili. 

Helena Albertová, dramatička, socioložka, někdejší ředitelka Divadelního ústavu a žena Pavla Landovského - Foto: Adam Kebrt

Helena Albertová, dramatička, socioložka, někdejší ředitelka Divadelního ústavu a žena Pavla LandovskéhoFoto: Adam Kebrt

„V 70. letech už Pavla odstřihávali odevšad: z rozhlasu i televize. Začal se dávat dohromady s Václavem Havlem a pak byla Charta 77. To už bylo jasné, že Landovský je disidentem,“ vzpomíná jeho žena a někdejší ředitelka Divadelního ústavu. 

Persona non grata 

V roce 1978 ho StB vyhnala do Rakouska. Hrál v prestižním vídeňském Burgteatru a po pádu komunistů se těšil do Prahy. „Ale on se už neměl kam vrátit. V politice se nehodil a v divadle taky ne. Zlobil, zapomínal se učit role a pořád měl korouhev: Jsem herec Burgteatru! Lidi ho nepřijali. Jeho návrat nebyl šťastný a jen ty filmy mu byly určitou kompenzací.“ 

Autor:  Jitka Novotná
 

Host do domu:

Na hurikány jsme krátcí, říká Miloslav Müller - Foto: Fotobanka Pixabay

Vědec: Hurikány pojmenovali jako první vojáci. Buď po manželkách, nebo tchýních

 
Pitvat takové malé tvorečky je i pro vědce tvrdým oříškem, který vyžaduje velkou trpělivost a pevnou ruku (ilustrační foto) - Foto:  pixabay.com

Český vědec objevil nový živočišný druh

 
90. léta byla dobou velké slovy kolem Nedvědů. „Nejsem namyšlenej. Nejsem žádný mistr, ale normální člověk,“ říká František Nedvěd - Foto: Michael Erhart

František Nedvěd: Daň za léta hraní? Mám diabetes. A neviděl jsem vyrůstat svoje děti. Ale nestěžuju si

 
Další články... nahoru
ROZHLAS.CZ

ZPRÁVY > Domácí | Zahraničí | Ekonomika | Sport | Zelená vlna | Počasí

STANICE > Radiožurnál | Dvojka | Vltava | Plus | Radio Wave | D-Dur | Jazz | Rádio Junior

TÉMATA > Komentáře | Leonardo - věda a technika | Kultura | Příroda | Historie | Cestování | Životní styl | Média | Z rozhlasu

Plná verze | RSS | Kontakty | Podcasty | Mobilní aplikace
© 1997-2017 Český rozhlas