Poslech
Meteor
3. února  2018 v 08:04  

Žerou krkavci lidské maso?

Krkavec si v minulosti rád pochutnával na rtech a mimických svalech oběšenců - Foto: Fotobanka Pixabay

Krkavec si v minulosti rád pochutnával na rtech a mimických svalech oběšencůFoto: Fotobanka Pixabay

Krkavčí křik u domu, smrt v rodině, říkávalo se v dobách, kdy hejna krkavců ožírala padlé v bitvách a slétávala se u šibenic. Statní černí ptáci vydávající zvučné krrr v našich krajích vyhynuli už v polovině 19. století, je tomu ale přesně 50 let, co u nás znovu zahnízdili. Můžou nám být nebezpeční?

Příspěvky Meteoru 3. 2. 2018
01:14 Energie budoucnosti překoná uhlí
14:57 První australopiték
19:04 Krkavci a lidské maso
29:30 Vděčíme za rosničky dinosaurům?
34:55 Mateřské mléko jako superpotravina
45:36 Ptačí žháři řádí v Austrálii.

V popisu krkavců z roku 1463 se píše: „Krkavec neboli koba je černý pták, podobný huse; živí se masem oběšenců kolem velkých šibenic nebo mrtvolami padlých v bitvách, velmi dychtivě se krmí lidskými mrtvolami nebo mršinami dobytka. Je-li ochočen, okrade sousedy o mnoho věcí, takže někdy obohatí člověka, který se o něj stará.“ 

 

Audio

Energie budoucnosti překoná uhlí. První australopiték. Krkavci a lidské maso. Vděčíme za rosničky dinosaurům? Mateřské mléko jako superpotravina. Ptačí žháři řádí v Austrálii.

Přehrát

Pověst krkavců skutečně nebyla dobrá. A oprávněně. Krkavci se opravdu slétávali na šibeniční vrchy a bitevní pole. Oklovávali zejména měkké tkáně oběšenců a padlých – rty, víčka a mimické svaly. Jinak se ale živili (a dodnes živí) převážně zbytky zvířat po mysliveckých lovech. Konflikt s myslivci byl také tím, na co krkavci doplatili, a načas tak úplně zmizeli z našeho území.  

„Za krkavce se vyplácelo takzvané zástřelné, z účetních položek dochovaných v archivech víme, že třeba na třeboňském panství myslivci kolem roku 1700 lovili zhruba 50 krkavců do roka. O sto let později už ale jen jeden až dva kusy,“ uvádí v Meteoru zoolog Jan Andreska. 

Hukvaldy, kraj Lišky Bystroušky a krkavců 

Příčinou snižování počtu ulovených krkavců ale nebylo to, že by si je lidé zamilovali. Naopak. V 19. století se začal v masové míře používat k trávení predátorů – lišek, vlků a podobně – jed strichnin. Krkavci ožírali otrávenou kořist, a to se jim stalo osudným. V polovině 19. století už na našem území téměř vůbec nežili. Výjimkou byla obora Hukvaldy, kde hnízdilo posledních pár přeživších. Ani tam se ale neudrželi. 

Čtěte také: Krkavci kamarádům pomáhají, s podvodníky se nebaví

Následovalo dalších asi 120 let, kdy několik generací lidí krkavce vůbec nemohlo poznat. Počátkem 20. století přežívaly dva páry krkavců kdesi na východním Slovensku a teprve v roce 1948 dostali zákonnou ochranu. U nás – opět na Hukvaldsku – se znovu poprvé krkavci objevili v roce 1968, tedy přesně před 50 lety. 

Krkavci v české krajině 

Dnes se s krkavcem, zejména s jeho hlasovým projevem, můžeme potkat na mnoha místech České republiky. „Spatřit je můžeme v létě, o prázdninách, většinou celou jejich rodinu, rodičovský pár a s nimi tři až pět mláďat, jak letí krajinou. Pátrají po potravě a pokrývají tak docela široký pás. Přitom si neustále povídají, vydávají zvuk krrr, který na rozdíl od vran a havranů neobsahuje hlásku a. S jinými krkavcovitými je tak není možné si splést, jsou navíc mnohem větší,“ popisuje Andreska. 

Čtěte také: Krkavci na kamarády z dětství nezapomenou

V dnešní době u nás hnízdí několik tisíc párů a stále jich přibývá, protože jsou chráněni zákonem. „Dříve jsem na ně byl zvyklý jen z Jeseníků a Šumavy, ale dnes je běžné je vidět i u Hluboké, v Českém krase a dokonce v Praze, například na skalách u zoologické zahrady,“ dodává Andreska. 

Jak si krkavci zlepšili renomé 

Krkavci už navíc rozhodně nemají tak strašnou pověst, jako měli v minulosti, v dobách šibenic a velkých bitev. Dnes by se (naštěstí) z lidských mršin povalujících se po polích mnoho nenajedli, takže se orientují na jinou potravu. Lidé se je dokonce oblíbili pro jejich inteligenci a schopnost napodobovat různé zvuky. 

„Inteligence krkavců souvisí s jejich nutností komunikace při hledání potravy a s obhospodařováním velkého okrsku. Musejí se spolu efektivně domluvit. Víme, že jakmile mezi zvířaty funguje komunikace, tak se rozvíjí i paměť a dovedné sociální chování. Jsou popsány případy, jak si krkavci hrají, houpají se na houpačkách, kloužou se po dunách písku a podobně,“ uzavírá zoolog Jan Andreska. 

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů. 

Autor:  Petr Sobotka, Leona Matušková
 

Meteor:

Původní ilustrace Léona Benetta k Ocelovému městu Julese Verna - Foto: Léon Benett

Vernovo Ocelové město jako předzvěst světových válek

 
Průběh zatmění Měsíce a barev v zemském stínu zachycených během úkazu 31. ledna 2018. - Foto: Petr Horálek,  Česká astronomická společnost

Nejdelší zatmění Měsíce pod dohledem Marsu

 
Pět neděl v balóně, první úspěšný román Julese Verna - Foto: Édouard Riou, Wikimedia Commons, Public Domain

Pět neděl v balóně: Verne předpověděl satelitní snímkování

 
Další články... nahoru
ROZHLAS.CZ

ZPRÁVY > Domácí | Zahraničí | Ekonomika | Sport | Zelená vlna | Počasí

STANICE > Radiožurnál | Dvojka | Vltava | Plus | Radio Wave | D-Dur | Jazz | Rádio Junior

TÉMATA > Komentáře | Leonardo - věda a technika | Kultura | Příroda | Historie | Cestování | Životní styl | Média | Z rozhlasu

Plná verze | RSS | Kontakty | Podcasty | Mobilní aplikace
© 1997-2018 Český rozhlas