Poslech
Názory a argumenty
3. ledna  2018  

Jan Fingerland: Začátek konce íránských ajatolláhů?

Zprávy o prvních demonstracích se objevily na konci roku na severu Íránu v převážně kurdských oblastech - Foto:  ČTK/AP

Zprávy o prvních demonstracích se objevily na konci roku na severu Íránu v převážně kurdských oblastechFoto:  ČTK/AP

Audio

Poslechněte si celý příspěvek

Přehrát

Na úspěšných revolucích je zajímavé, že jejich úspěch je vždycky zřejmý až ve zpětném pohledu. Přesto se svět dohaduje, zda poměrně rozsáhlé protesty v současném Íránu jsou začátkem konce tamního režimu, a nebo pouhou epizodou.

Už jen začátky protestů jsou ukryty v mlze. Zprávy o prvních demonstracích se objevily na konci roku na severu Íránu v převážně kurdských oblastech. Nešlo ale jen o etnické nepokoje, protože protesty se rozšířily i do centrální části země, celkem se jedná o desetitisíce lidí v ulicích více než padesáti měst. 

Režim zatím jednal relativně umírněně. Prezident Rúhání dokonce mluvil o právu na veřejné vyjádření nesouhlasu, pokud se odehrává poklidně. Přesto jsou už nyní desítky mrtvých a stovky zatčených. Úřady nechaly také zpomalit, případně zcela vypnout internetové připojení, aby znemožnily svolávání demonstrantů a sdílení záběrů z mobilních telefonů. 

2009 nebo 2011? 

Nynější íránské demonstrace se více podobají těm arabským - Foto:  ČTK/AP

Nynější íránské demonstrace se více podobají těm arabskýmFoto:  ČTK/AP

Nad Íránem se vznáší dvojí přízrak. Jedním jsou demonstrace, jež začaly přesně před sedmi lety v arabském světě, ale nepřelily se do Íránu. A za druhé masové demonstrace v Íránu dva roky před tím, v roce 2009. Revoluční gardy a milice Basídž tehdy protesty převážně mladých lidí rozdrtily dosti brutálním způsobem a na téměř deset let zchladily chuť nespokojených Íránců dávat své nálady najevo. 

Takzvaná Zelená revoluce roku 2009 ale byla v řadě ohledů odlišná. Měla konkrétní cíl, totiž nespokojenost s vítězstvím prezidenta Ahmadínežáda, které nejen mnozí Íránci považovali za zmanipulované. A přinejmenším symbolické vůdce, totiž Ahmadínežádovy protikandidáty Músávího a Karrrúbího. Tito muži pak na léta zmizeli v domácím vězení. 

Nynější íránské demonstrace se více podobají těm arabským, vznikly spontánně a účastní se jich nejen vzdělaná mládež z měst, ale nejrůznější sociální skupiny, včetně chudších lidí, kteří byli dříve vůči režimu loajálnější. Představitelé režimu sice mluví o tom, že demonstrace organizují zahraniční nepřátelé hrdého Íránu, ale není těžké najít pravý důvod nespokojenosti. 

Kde ty prachy jsou 

Úřady nechaly také zpomalit, případně zcela vypnout internetové připojení, aby znemožnily svolávání demonstrantů - Foto:  ČTK/AP

Úřady nechaly také zpomalit, případně zcela vypnout internetové připojení, aby znemožnily svolávání demonstrantůFoto:  ČTK/AP

Nejde jen o trvalou represi, které jsou Íránci vystaveni, nebo zlost na rozsáhlou korupci, ale také o ztrátu naděje na zlepšení životní úrovně. Po zvolení umírněnějšího prezidenta Rúháního a podpisu dohody o omezení jaderného programu začaly do Íránu proudit miliardy dolarů uvolněných ze zmrazených účtů a z nových příjmů z exportu ropy. Po zhruba dvou letech se Íránci ptají, kde ty peníze jsou. 

Podle zjištění perské redakce BBC zchudl průměrný Íránec za posledních deset let o 15 procent, spotřeba základních potravin klesla o třetinu až polovinu. V některých částech země je nezaměstnanost více než šedesátiprocentní, nejhůře jsou postiženi mladí lidé. 

Ti také vidí, že zatímco oni se kvůli ekonomické situaci nemohou ani oženit, jejich vláda i nadále utrácí obrovské prostředky na šíření íránského vlivu v rozsáhlé oblasti, včetně podpory syrského prezidenta Asada. Na demonstracích se například pálily fotografie generála Solejmáního, symbolu nové íránské mocenské expanze. 

Jan Fingerland: Odborníci vyslovují pochybnosti, že se demonstrace přerodí na změnu režimu - Foto: Khalil Baalbaki

Jan Fingerland: Odborníci vyslovují pochybnosti, že se demonstrace přerodí na změnu režimuFoto: Khalil Baalbaki

Bariéra strachu 

Přesto mnozí odborníci vyslovují pochybnosti, že se demonstrace přerodí na změnu režimu. Musely by prý být rozsáhlejší, trvat ještě mnoho týdnů a musely by se k nim připojit i někteří představitelé samotného režimu a především institucí, jako jsou Revoluční gardy a milice Basídž. 

Přesto platí poznatek z arabských zemí z počátku desetiletí – jakmile lidé prolomí bariéru strachu, je nemožné předpovědět další vývoj. Včetně toho, zda se podaří z nové situace vytěžit něco lepšího, než byl dosavadní režim. 

Autor:  Jan Fingerland
 

Názory a argumenty:

Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek podruhé vstoupili do téže řeky - Foto:  ČTK, Ondřej Deml

Petr Hartman: Čapí hnízdo dostalo Babiše s Faltýnkem podruhé do téže řeky

 
Andrej Babiš si nedopřál k tak závažné věci více času? - Foto:  ČTK, Ondřej Deml

Ondřej Konrád: Předem jistá nedůvěra

 
Gita Zbavitelová: Výzva Ústřední rady OOP ke zrušení uznání Izraele nebude patrně nikdy naplněna - Foto: Khalil Baalbaki

Gita Zbavitelová: Mahmúd Abbás „přišel o rozum“ a pohřbil mírový proces

 
Další články... nahoru
ROZHLAS.CZ

ZPRÁVY > Domácí | Zahraničí | Ekonomika | Sport | Zelená vlna | Počasí

STANICE > Radiožurnál | Dvojka | Vltava | Plus | Radio Wave | D-Dur | Jazz | Rádio Junior

TÉMATA > Komentáře | Leonardo - věda a technika | Kultura | Příroda | Historie | Cestování | Životní styl | Média | Z rozhlasu

Plná verze | RSS | Kontakty | Podcasty | Mobilní aplikace
© 1997-2018 Český rozhlas