Poslech
Publicistika
12. ledna  2018 v 10:10  

Západočeské stopy Marie Terezie: žulu pro její monumentální pomník ve Vídni dodal Plzeňan!

Monumentální pomník císařovny Marie Terezie ve Vídni - Foto: Miroslav Petrasko,  CC BY-NC-ND 2.0

Monumentální pomník císařovny Marie Terezie ve VídniFoto: Miroslav Petrasko, CC BY-NC-ND 2.0

Audio

Poslechněte si celý příspěvek

Přehrát

Víte, že plzeňský kameník Cingroš poskytl žulu na monumentální pomník císařovny Marie Terezie ve Vídni? Pojítka s touto významnou panovnicí a západem Čech hledá ve svém fejetonu Alena Zemančíková.

Marie Terezie byla žena v dějinách habsburské monarchie významná, není pochyb, zná ji každý návštěvník zámků na území bývalé monarchie, v žádném nechybí její portrét. Pověst matróny podtrhuje monstrózní socha mezi dvěma muzejními budovami ve Vídni, kde sedí na trůně, obklopená svými dvořany, ministry a generály. Právě tahle socha měla sloužit k větší slávě Plzně a jejího významného podnikatele. Podstavec z několikabarevné žuly pro tuhle obří sochu dodal plzeňský kameník Jan Cingroš, jeho firma ho vídeňskému dvoru věnovala, zřejmě v očekávání státních zakázek: to už ovšem Marie Terezie dávno nežila. Socha byla vytvořena v letech 1874 až 1887 Kasparem von Zumbusch a je svou monumentalitou hrozivá. 

Marie Terezie potvrdila plzeňským všechna privilegia, udělená jejím otcem: učinila tak v roce 1770, tedy 10 let před svou smrtí. Už ve válce o slezské dědictví se ovšem plzeňští osvědčili v přízni královny, protože vystrojili a financovali vojenskou jednotku k ochraně plzeňského venkova. Kancléř Filip Kinský jim za to udělil pochvalu. 

V seriálu není Marie Terezie monstrum 

V televizním dvoudílném filmu je Marie Terezie rozhodně sympatičtější než na pomníku. Zobrazuje ji jako pěknou, poněkud rozpustilou a celkem svobodomyslnou mladou ženu, která má opravdu štěstí na počátku své dospělosti, že se jí podaří provdat se za muže, s nímž pociťují vzájemnou náklonnost a který je zajímavým aristokratem nového, habsburské tradice osvěžujícího střihu. Doba vlády Marie Terezie byla ovšem velmi dramatická. Její hlavní protihráč, pruský král Friedrich II., byl radikální reformátor své dosud poměrně zanedbané země a války s ním konzervativní rakouská monarchie prohrála, o Slezsko přišla. Byla to doba selských povstání, dosvědčujících, že hospodaření na velkostatcích s krutým podílem roboty je neúnosné. Rovněž se ukázalo, že náboženská svoboda, kterou král Friedrich umožnil v Prusku a jíž se katolická Marie Terezie zatvrzele vzpírala, přinesla rozkvět myšlenkový i hospodářský a Prusku prospěla. 

Příběh mnohonárodnostní monarchie je aktuální

Postava Marie Terezie je ikonou střední Evropy a skrze ni bychom se mohli opravdu nově a aktuálně podívat na region historickou perspektivou, která by dokázala říci i něco k současnosti. Vždyť v její době se začala formovat nová státní správa na základě osvícenských myšlenek o občanství. Jenom těch předsudků a animozit, které katolická panovnice musela překonat – anebo také ne. Vyhnání židů z Čech, zákaz jezuitského řádu, držícího monopol na školství, netoleranci k evangelíkům v říši – panovnice byla jak reformátorka, tak umíněná zastánkyně starých pořádků. Které začal bořit její syn a po smrti Františka Štěpána Lotrinského spoluvládce Josef Druhý. Ten má ovšem k západočeskému kraji vztah sice zprostředkovaný, ale významný: pro české Němce se stal symbolickým zastáncem jejich zájmů, pro Čechy germanizátorem. Jeho sochu s uraženou rukou, jíž pozbyl při nepokojích v Chebu roku 1920, dnes můžeme vidět ve Františkových Lázních. Autorem je Karel Wilfert starší. 

Slavnostní akt odhalení připadl v Chebu na neděli 2. října 1887, večer se pak odehrávala na náměstí iluminace a následoval průvod městem se zapálenými pochodněmi. Velkolepý program gradoval následujícího dne. Slavnostně oděné dívky, vzácní hosté a členové komise se shromáždili v Městském domě (dnes muzeum), aby se pak připojili ke slavnostnímu průvodu, který vyšel od střelnice a Kamennou ulicí prošel na náměstí. Připomenuty byly dvě návštěvy císaře v Chebu, a to roku 1766 a 1779.  

Dnes, kdy se hovoří o krizi sjednocené Evropy, nabývá příběh mnohonárodnostní habsburské monarchie nové aktuálnosti. Při jejím zkoumání se však nenechávejme zavést rokokovými parukami a ložnicovými scénami, ani žulovými nebo bronzovými pomníky: jde o víc. 

Autor:  Alena Zemančíková
 

Publicistika:

Kráva - Foto: CC0 Public domain

Jana Kořínková: Děti dnes rozeznají různé druhy dinosaurů, ale krávu od koně ne

 
V Jubilejním hájku, který leží mezi Českou Kubicí a Pecí pod Čerchovem, je nejvzácnější modřín japonský - Foto: Pavel Halla

Modřín japonský v Jubilejním hájku na Domažlicku

 
Co všechno se v 70. a 80. letech zbouralo a kam se obyvatelé přestěhovali? Přece do sídlišť. Nad paneláky se zamýšlí Alena Zemančíková - Foto:  Západočeské muzeum v Plzni - Národopisné muzeum Plzeňska

Alena Zemančíková: Staré domy zmizely kvůli panelákům – přitom stačilo jen dodat koupelnu

 
Další články... nahoru
ROZHLAS.CZ

ZPRÁVY > Domácí | Zahraničí | Ekonomika | Sport | Zelená vlna | Počasí

STANICE > Radiožurnál | Dvojka | Vltava | Plus | Radio Wave | D-Dur | Jazz | Rádio Junior

TÉMATA > Komentáře | Leonardo - věda a technika | Kultura | Příroda | Historie | Cestování | Životní styl | Média | Z rozhlasu

Plná verze | RSS | Kontakty | Podcasty | Mobilní aplikace
© 1997-2018 Český rozhlas