Poslech
Analýzy
30. května  2012 v 08:36  

Petruška Šustrová: Dopis pod podlahou

Děvčata z Kyjovska zpívala skutečně s vervou.

Děvčata z Kyjovska zpívala skutečně s vervou.

Audio

Poslechněte si celý příspěvek

Přehrát

Bylo to dilema: mám jet v sobotu na vernisáž do Osvračína, nebo do Kyjova na odhalení pamětní desky Zdeňku Vašíčkovi? Těžké rozhodování, bylo jasné, že obojí bude příjemné a zajímavé, na obou místech budou kamarádi, z nichž některé moc nevídám, a bylo zřejmé, že počasí bude pro výlet jako stvořené.

Nakonec jsem se rozhodla pro Kyjov, přišlo mi, že Zdeňkovi kamarádi by mohli být malebnější, a taky jsem se o odhalení desky dozvěděla dřív. 

Cestou do Kyjova jsme se vlastivědně stavili u Mohyly míru nad bojištěm u Slavkova, kde nikdo z nás předtím nebyl. Obcházeli jsme monument, někteří se šli podívat na multimediální expozici, která je prý moc hezká, a já jsem posedávala na sluníčku, vzpomínala na Zdeňka a hloubala nad ruskou duší. 

Na Mohyle míru je, jak se sluší, nápis český, ale také německý, francouzský a ruský. Ten ruský je na památku ruských vojáků, kteří v bitvě padli. Ostatní jsou na památku rakouských, francouzských a ruských vojáků. Každý uvažuje trochu jinak. 

Do Kyjova jsme dorazili dost brzo, abychom mohli zajít na hřbitov ke Zdeňkovu hrobu a vyslechnout něco z Vašíčkovic rodinné historie. Zdeňkův tatínek, Květoslav Vašíček, byl vlastenec, přistěhoval se do Kyjova, aby město pomohl počeštit, Kyjov v té době býval německý a židovský. Byl to úspěšný obchodník, vzmohl se na železářství, ale pak přišla válka a po válce komunismus a všechny přišlo vniveč. 

Při odhalovaní desky, která se podle mého názoru Michalu Blažkovi podařila, hrála cimbálovka, byť bez cimbálu, a Zdeněk se nejspíš v hrobě obracel. Ale mně se to líbilo, nikdy předtím jsem Hercegovinu v takovém provedení neslyšela. I projevy byly zdařilé, ne moc dlouhé, ale ne odfláknuté, kolem pobíhaly děti, prostě všechno bylo, jak má při slavnosti v moravském městečku být, včetně opulentního pohoštění. Jen kamarádi, co tam byli už od pátku, mi přišli trošku povadlí – asi byli malební už v pátek večer. 

Nejlepší ale byl dopis, vystavený v průjezdu domku, který kdysi patříval Zdeňkovým rodičům a který v roce 2006 našli noví obyvatelé pod podlahou. Ten je tak pěkný, i když smutný, že se s vámi o něj musím podělit. 

„L. P. 1954 kladli jsme tyto parkety a dáváme tento list pro naše pokolení. Je doba nejtěžšího útisku komunismu. Dům tento jest znárodněn s celým naším majetkem, tj. se zařízením a zbožím v obchodě. Parkety zůstaly na půdě a proto, aby nebyly odvezeny, klademe je sami. Náš krásný železářský obchod je zrušen, rozvezen do všech koutů republiky, a zařízen zde obchod s nábytkem. Tento dopis je psán v době vyjednávání Německa s Francií a závisí na něm asi osud Evropy a světa. Z obchodníka stal jsem se zámečnickým dělníkem ve zdejším skladě. Byl to osud většiny samostatně pracujících lidí. Ve sklárně jako pomocní dělníci pracuje mnoho inteligence, dr. práv aj. Většinou pracují oba manželé, aby mohli být živi. Úplně nezaujatě píšem, že je to doba strádání, útisku a nadvlády. Je to doba nejtěžšího státního kapitalismu. Věra Vašíčková, Květoslav Vašíček, manželé.“ 

 

Audio

Petruška Šustrová: Dopis pod podlahou

Přehrát

Autorka je novinářka 

Autor:  Petruška Šustrová
 

Analýzy:

sídlo KSČM v pražské ulici Politických vězňů - Foto: Marián Vojtek

Jaroslav Šonka: Nadšenectví bojuje s komunisty a zapomíná na oportunisty

 
Fotbal (ilustrační foto) - Foto:  Lavimir, Fotobanka Stock.xchng

Robert Müller: Je to jen hra?

 
Žižkovský vysílač, Mahlerovy sady - Foto: Monika Puchingerová

Jaroslav Veis: O žižkovské věži a pražském tunelu

 
Další články... nahoru
ROZHLAS.CZ

ZPRÁVY > Domácí | Zahraničí | Ekonomika | Sport | Zelená vlna | Počasí

STANICE > Radiožurnál | Dvojka | Vltava | Plus | Radio Wave | D-Dur | Jazz | Rádio Junior

TÉMATA > Komentáře | Věda | Kultura | Příroda | Historie | Životní styl | Média | Z rozhlasu

Plná verze | RSS | Kontakty | Podcasty | Mobilní aplikace
© 1997-2019 Český rozhlas