11. srpna  2013 v 09:05  

V maďarském městě Karcag vyvolává silné emoce jehněčí perkelt

Momentka z festivalu - Foto: Gregor Martin Papucsek

Momentka z festivaluFoto: Gregor Martin Papucsek

Jehněčí perkelt vyhlásili v maďarském městě Karcag za hungarikum, tedy za neopakovatelně maďarské. Mohlo by to být v pořádku, ale obula se do toho pak všemocná vrcholná komise pro hungarika, která ohrnuje nosem. Perkelt prý nepatří mezi takové královské potraviny, jako je čabajka nebo tokajské víno.

Prý tento lahodný druh perkeltu není hoden titulu hungarikum a nemá co pohledávat mezi výlučně maďarskými produkty. Tak alespoň říká kompetentní komise. Tak jako ani perkelt není dobrý řídký, ani hungarika nemůžou být hodnověrná, když je ředí jehněčí perkelt z Karcagu. 

Kuchaři na festivalu jehněčího perkeltu - Foto: Gregor Martin Papucsek

Kuchaři na festivalu jehněčího perkeltuFoto: Gregor Martin Papucsek

Přitom ho jen nedávno zařadili – slavnostně, za přítomnosti ministrů a za velkého povyku –mezi hungarika. Je to prý jedinečná receptura, která se traduje už po staletí a dědí ji synové po otcích. Vařili ho staří Maďaři, když chodili po pustinách, ač ještě ovce příliš nechovali. To je však z mé strany jen zlomyslné podrývání... 

Na festivalu jehněčího perkeltu vystupují i ministři 

Nyní jsme ve městě Karcag, na tradičním festivalu jehněčího perkeltu, kde letos vyhlásili toto jídlo za hungarikum, tedy za čistě maďarské. Právě zde asistuje ministr hospodářství Mihály Varga, který se nechává slyšet, že národ, který nectí své tradice, například jehněčí perkelt, se ztratí. 

Čtěte také: Typicky maďarské dílo

Právě mluví už druhý ministr, zemědělství, Sándor Fazekas, který o tom nejen povídá, ale jehněčí perkelt i vaří. První podmínkou je zavěsit slitinový kotel. Do něho uložit pečlivě naporcované celé jehně tak, aby hlava byla uprostřed a ostatní kousky masa s kostí okolo. 

Přidat hodně cibule, zelené papriky a pak v polovině vaření i mletou červenou papriku, sůl, koření a to je vše. Pak už je třeba jen trpělivosti, aby se perkelt ani nelepil, ani nerozvařil, a hungarikum je hotové. 

Perkelt je prý jen regionální 

Tradičně se vaří ve slitinovém kotli - Foto: Gregor Martin Papucsek

Tradičně se vaří ve slitinovém kotliFoto: Gregor Martin Papucsek

Já bych skoro souhlasil už jen proto, že u ministra s kamennou tváří se při vaření objevují zárodky humoru. Říká například, že se nedoporučuje pít po jehněčím perkeltu vodu nebo si jehně bude myslet, že ho sežral pes. Zato po svatbě je v tomto regionu zvykem ptát se ne na to, jaká byla nevěsta, ale jaké bylo jehně. 

Ale toto jídlo fajnovým porotcům ze Svazu pro hungarika nevoní a nechtějí ho zařadit mezi segedín, čabajku či tokajské víno. Lámou si hlavu nad tím, že jehněčí perkelt nevyhovuje podmínkám i přesto, že receptura je skutečně tradiční, ale ne celomaďarská, jen regionání, z okolí města Karcag, na východ od Budapešti a blíže k Debrecínu. 

Čtěte také: Guláš u Maďarů vyhořel, boduje slepičí vývar

Tak proč ne třeba „croatikum“? 

Účastníci festivalu s sebou vodí i živá jehňata - Foto: Gregor Martin Papucsek

Účastníci festivalu s sebou vodí i živá jehňataFoto: Gregor Martin Papucsek

U tohoto bodu bych skromně přispěl do diskuse i já, protože o jehněčím perkeltu něco vím. Především je třeba skoncovat s námitkou, že jehněčí perkelt není výlučně maďarský. Já jsem například vyhrál mezinárodní soutěž ve vaření jehněčího perkeltu v Chorvatsku, na ostrově Krk, v malebné obci Baška na festivalu Černá ovce a dostal jsem skutečnou, živou černou ovečku. 

Zkrátka jehněčí perkelt bych nejradši vyhlásil za „croaticum“. Vždyť kam se hrabou Maďaři na Chorvaty, když sní ročně jen asi 30 až 40 dekagramů jehněčího, když Chorvati sní stejného druhu masa 10 až 15 kilo. 

Ovce se navíc pasou po středomořské louce plné voňavých bylinek. A ještě něco: v maďarském perkeltu sem nikdy neviděl ani jsem neslyšel, že by to někdo zmiňoval, o čem mě stařík z Bašky přesvědčil, že v jehněčím perkeltu musí být: „Ima ono hühü, ili nema, e to...“ 


Zvětšit polohu Karcagu v Maďarsku

Autor:  Gregor Martin Papucsek  (gmp)

Zápisník zahraničních zpravodajů:

Účast ve skupině je zdarma - Foto: Lenka Kabrhelová

Na začátku jich bylo sedm. Pak se k běžcům z Bostonu přidal i pošťák

 
Výstava představující Francii mušketýrské doby je až do půlky července k vidění v pařížské Invalidovně - Foto: Jan Šmíd

Tři mušketýry miluje celý svět, ukazuje pařížská výstava

 
200 ovcí uprostřed zelených hor je jako vystřižených z propagačního katalogu - Foto: Vojtěch Berger

Salaš, to nejsou jen chundelaté ovce a pastviny. Jak se žije slovenskému bačovi?

 
Další články^ nahoru
ROZHLAS.CZ>>>

ZPRÁVY > Domácí | Zahraničí | Ekonomika | Sport | Zelená vlna | Počasí

STANICE > Radiožurnál | Dvojka | Vltava | Plus | Radio Wave | D-Dur | Jazz | Rádio Junior

TÉMATA > Komentáře | Leonardo - věda a technika | Kultura | Příroda | Historie | Cestování | Životní styl | Média | Z rozhlasu

Plná verze | RSS | Kontakty | Podcasty | Mobilní aplikace
© 1997-2014 Český rozhlas