Serenáda podle Platónova „Symposia“
Leonard Bernstein
(1918-1990)
Osobnost Leonarda Bernsteina je snad ve všem velmi protikladná postavě Antona Weberna. Proti skromnému, vnějškově nezajímavému životu skladatele Weberna, tvořícího v ústraní své pracovny bez společenských úspěchů, je tu oslnivá umělecká dráha Bernsteina dirigenta, popularizátora, skladatele. Bernsteinova tvorba vychází ze zcela jiných kořenů. Není mu vzdálené užívat prvků z hudby jazzové i z pop-music. Ostatně nejslavnějším Bernsteinovým tvůrčím počinem je muzikál West Side Story. Jeho světový úspěch zastínil mnohá Bernsteinova díla z pole takzvané vážné hudby. Přitom je Leonard Bernstein autorem tří symfonií a množství dalších orchestrálních a scénických kompozic. Po celý život toužil Bernstein napsat závažný smyčcový kvartet. Nebylo mu to ale dopřáno, zachovalo se z něj jen několik náčrtků.
Serenáda podle Platónova Symposia pro sólové housle, smyčcový orchestr, harfu a bicí měla premiéru v roce 1954 v Benátkách. Ve svých slavných televizních pořadech pro mládež Bernstein často zpochybňoval možnost přesného přenosu mimohudebních myšlenek do obsahu hudebního díla. I když má Serenáda ve svém titulu zmíněn Platónův spis Symposion, prohlásil o ní nejprve skladatel, že „vlastně“ skladba nemá žádný program. Později však jisté obecné informace k inspiračním zdrojům dodal. Nejzřejměji nás orientují názvy jednotlivých částí díla. Jednotliví účastníci Platónem popisovaného symposia diskutují na téma láska, jež bylo pro tehdejší muže zosobněné bohem Erotem. Mezi Faidrem a Pausaniem vznikne debata o podobě tohoto boha, o jeho stáří a o počtu těchto bohů: Pausanius totiž tvrdí, že Erotové jsou dva, přičemž je zde obhajována láska mužů k oběma pohlavím. Jako cennější je zde líčena láska duševní proti tělesné. Aristofanes se zúčastní symposia trochu opilý a hájí myšlenku třetího pohlaví, které bylo „obojetné“. Jinak prosazuje názor, že lidé se věnují Erotovi málo. Erixymachus, který je lékař a který přeruší škytajícího předřečníka, obhajuje lásku jako léčivou sílu. Agathon tvrdí, že Eros je věčně mladý bůh, který učí nejen lásce, ale také porozumění pro umění. Závěrečná diskuse Alkibiada se Sokratem vyzní po Alkibiadově zpochybňování chvály Erota Sokratovou myšlenkou, že v lásce se projevuje naše touha po nesmrtelnosti. Tento zde velmi obecně popsaný obsah Platónova Symposia je ovšem Bernsteinovou hudbou tlumočen spíše v podobě líčení nálad, vyvolaných četbou textu. Na kráse mnohastylové skladatelovy hudby to nic neubere. Leonard Bernstein zde vytvořil silnou, originální hudbu, která posluchače oslovuje.